Tereza Javornická: Lektorská role je nenahraditelná – i v době technologií

Kde (a kdy) ses vzal/a v AJŠ?

Vzala jsem se velmi nedávno, na podzim loňského roku (2024), když jsem vystřídala svou předchůdkyni Bibu Machátovou nejen na pozici Academic Director v jazykové škole James Cook Languages, ale zároveň v předsednictvu Asociace jazykových škol. Nechci si ani domýšlet, kolik důvěry v ni museli kolegové a kolegyně vkládat, když jsem jí tolik podědila.

Proč má podle tebe AJŠ význam – jakou roli vlastně hraje? A jakou roli v ní hraješ ty?

Myslím, že role AJŠ je mnoholičná. Asociace stanovuje pravidla etického pohybu v našem oboru, stejně jako klade požadavky na kvalitu dodávané služby. Obé si sice můžeme (a měli bychom) opečovávat každý ve svém soukromém působení, avšak jistá institucionalizace postojů je důležitá nejen pro naše vnitřní fungování, ale také pro komunikaci se světem vně našeho oboru.

S ohledem na kvalitu asociace vytváří prostor pro další vzdělávání – ať už vlastní aktivitou (vzpomeňme webináře a workshopy, ale také konferenci Moderní přístupy ve výuce jazyků, která se účastníkům letos otevře už potřinácté), nebo sdílením aktivit jednotlivých členských škol. V neposlední řadě asociace poskytuje prostor pro diskusi – jak v ad hoc vyvstalých otázkách, tak v dlouhodobějších tématech. A svět bez diskuse, výměny názorů, naslouchání a sdílení nedává valného smyslu.

Já sama se snažím být platným, konstruktivním účastníkem diskusí, snažím se lépe porozumět otázkám a tématům, kterých jsem se doposud dotýkala pouze okrajově, a ke své velké radosti (a hrůze) mám na starosti právě onu zmiňovanou konferenci. Tedy se 18. 10. 2025 můžeme podívat, jak si vlastně vedu.

Co ty a cizí jazyky? Kolika (a kterými) se domluvíš? Který je tvůj favorit a proč? Řekneš nám oblíbené slovíčko (nebo třebas celou frázi)?

Cizí jazyky jsou jedno z mých největších témat. Jsem (naštěstí pořád ještě aktivní) lektor němčiny, což je jazyk, se kterým absolutně souzním. Rozumím jejímu pohledu na svět. Mým každodenním komunikačním jazykem je samozřejmě angličtina, se kterou si naopak vůbec nerozumím, ale snažím se a čekám, až se začne snažit i ona… Můj druhý univerzitní jazyk je ruština, k jejímuž aktivnímu používání se takřka nedostávám – ale poslouchám a zejména čtu. Volnočasově bych se domluvila švédsky, z hecu a pro nemalou radost se učím španělsky. Na vysoké škole jsem se intenzivně věnovala jidiš a biblické hebrejštině, z nichž mi nezbylo aktivně absolutně nic než krásné vzpomínky na nesnadné studijní dobrodružství. Mluvím česky, píšu česky a zakládám si na to, že vlastně spíš dobře, byť se sama začasté nemile překvapím.

Moje oblíbené slovo v němčině je sich anfühlen. „Es fühlt sich gut an“ ve smyslu „je to dobrý pocit“. Až na to, že v němčině jako byste do toho dobrého pocitu byli celí oblečení, cítíte ho na kůži od hlavy až do konečků prstů. To mám ráda. 

Co tě přitáhlo právě do oblasti výuky jazyků? Jakou roli v ní sehráváš?

Němčinu (a tehdy i ruštinu) jsem začala učit ze zcela pragmatických důvodů pro flexibilitu oboru – jako máma tří malých děvčat. Měla jsem to štěstí, že jsem se ubrala tak neuvěřitelně okouzlujícím směrem, jakým je výuka, předávání znalostí, dovedností, učení naslouchat, podpora komunikace – a mohla bych pokračovat ještě dlouho. Postupem času jsem čím dál tím víc rozšiřovala svůj fokus od přímé výuky k metodice, až jsem ho tam v současné chvíli poměrně výrazně přesunula. Naštěstí nikoli absolutně.

Co je highlight tvého pracovního dne, týdne, měsíce, roku?

Když se něco povede. Když se něco nepokazí, byť jsme trošku na hraně. Když se to pokazí, ale opravíme to. Když můj student něco pochopí – a pochopí to proto, že jsem udělala, co jsem měla udělat.

Jaká je současnost pro lektory jazyků? A mají vůbec své místo v blízké budoucnosti?