David Dvorský – místopředseda AJŠ v rozhovoru o minulosti, přítomnosti i budoucnosti jazykového vzdělávání

David Dvorský je nejen spoluzakladatelem jedné z prvních profesních asociací jazykových škol v Česku, ale také výraznou osobností, která se dlouhodobě podílí na utváření prostředí pro jazykové vzdělávání. V roce 2003 stál u zrodu ACERTu, později se podílel na spojení dvou hlavních asociací do dnešní AJŠ a více než dvacet let se aktivně věnuje jejich činnosti – aktuálně v roli místopředsedy. V osobním rozhovoru s nadhledem komentuje vývoj oboru, proměnu role lektora i výzvy, které přináší umělá inteligence. A zároveň upřímně mluví o své profesní cestě, na které se jazykové vzdělávání střetává s psychoterapií – a s lidským přístupem jako společným jmenovatelem.

Kde (a kdy) ses vzal/a v AJŠ?

Tak to už je hodně dávno. Na schůzce majitelů několika jazykových škol v roce 2003. Cílem setkání konkurentů bylo založit profesní asociaci, která jazykovým školám dosud chyběla, zatímco skoro všechny ostatní obory měly nějakou platformu hájící společné zájmy vůči veřejnosti i státu. Tím vznikla Asociace certifikovaných jazykových škol ACERT, pomyslná jedna noha, na které stojí dnešní AJŠ. Tou další nohou byla AJŠA – Asociace jazykových škol a agentur, která byla založena paralelně. Dvě profesní asociace a dva systémy certifikace kvality pro poměrně malý trh českého jazykového vzdělávání byly ale zbytečný luxus.  I když vztahy obou konkurenčních asociací nebyly zpočátku úplně idylické, společné zájmy převážily. Také díky několika členům, kteří vstoupili do obou asociací a pomáhali stavět mosty. Nakonec se obě asociace shodly na společném fungování a v roce 2015 se spojily. Byla to historicky první fúze spolků podle tehdy nového občanského zákoníku. A od té doby má náš obor jedno společné zastoupení v profesní organizaci. 

Proč má podle tebe AJŠ význam – jakou roli vlastně hraje? A jakou roli v ní hraješ ty?

Někteří lidé vnímají obchod, trh nebo vůbec uspořádání společnosti jako hru s nulovým součtem. Když si já ukousnu koláče, někdo další o ten kus přijde. Jiní to tak nevidí a věří, že společným úsilím můžeme mít ten koláč větší a sladší. V dnešní době nabírá na síle ta první skupina. Já si naopak myslím, že hru s nulovým součtem nehrajeme. Ani jako konkurenti. I když spolu pochopitelně jazykové školy soutěží o studenty a zakázky, je zde velké množství společných zájmů, jejichž hájení zlepšuje prostředí pro nás všechny. Po podnikatele i zákazníky.  Ať už je to prosazování kvality ve výuce cizích jazyků, propagace jazykového vzdělávání jako takového, sdílení dobré praxe, odborný rozvoj, nebo zastupování společných zájmů vůči státu, aby nám pravidla alespoň neškodila, pokud nepomáhají. Na takovou roli AJŠ věřím. I když to, co nás rozděluje, někdy převáží, společných zájmů máme dost. A už od toho prvního setkání před 22 lety se v jejich hájení snažím hrát roli, po většinu té doby v pozici člena předsednictva asociace.

Co ty a cizí jazyky? Kolika (a kterými) se domluvíš? Který je tvůj favorit a proč? Řekneš nám oblíbené slovíčko (nebo třebas celou frázi)?

No tak tady nemůžu být zrovna zářným příkladem. Na rozdíl od řady kolegyň a kolegů nejsem jazykovým odborníkem, vzdělání mám v úplně jiném oboru. V něčem je to výhoda, protože jsem při vědomí tohoto handicapu ve své škole vždy potřeboval jazykové odborníky mít, a myslím, že nám to dost prospělo. Kdysi jsem mluvil poměrně dobře německy, ale němčinu už léta moc nepoužívám, to se na ní dost podepsalo. Anglicky zvládám komunikovat, jak potřebuji v práci i v životě, ale učitelé tedy mluví mnohem lépe. Jako každý z mé generace jsem zažil spoustu let vnitřně sabotované výuky ruštiny, takže rusky umím docela dobře číst, možná bych zvládl i nějaký diktát, ale praktická komunikace dost vázne. Někde hluboko v hlavě mám schované základy latiny a v Itálii dokážu chvíli imitovat, že umím italsky, pokud se situace příliš nezkomplikuje. A pak taky umím pozdravit gruzínsky. Gamardžoba!

Co tě přitáhlo právě do oblasti výuky jazyků? Jakou roli v ní sehráváš?

Bylo by hezké teď promluvit o celoživotní vášni a směřování, ale byla to víceméně náhoda. Jako student medicíny jsem si přivydělával učením němčiny. Zaměstnával mě tehdy takzvaný obvodní kulturní dům, soukromé jazykové školy se teprve zakládaly. A jednoho dne při cestě autobusem 176 do motolské nemocnice mě napadlo, že by přece bylo mnohem lepší, kdyby učili jiní a já to jen organizoval. Tak jsem to udělal a založil jazykovku. V devadesátkách všechno bylo jednoduché, velká poptávka po čemkoli a nabídka skoro žádná. Na začátku to byla spíš taková studentská legrace, ale postupně vznikla seriózní firma. A pro mě také hlavní pracovní náplň na mnoho let, i když ne jediná. A taky skvělá zkušenost. Dnes je šance vybudovat firmu s docela velkým týmem lidí z ničeho mnohem méně reálná a bez investorů prakticky nemožná. Tehdy to bylo jinak. Zároveň všechna ta léta jsem se pohyboval také okolo pomáhajících profesí. I když klasický doktor se ze mě nestal, nebo tedy stal jen titulem. Moje role ve výuce cizích jazyků je, řekl bych, spíš univerzálně manažerská – těžiště vidím v práci s lidmi a v chodu firmy, nikoli v detailní jazykové nebo učitelské odbornosti. 

Co je highlight tvého pracovního dne, týdne, měsíce, roku?

Já tedy na ty zlaté hřeby moc nevěřím. Dosáhneš vrcholu – a co dál? Vlastně mám raději proces a cestu. Jinak je samozřejmě highlightem mého pracovního roku výjezdové setkání AJŠ! Dlouhodobý cíl mám v tom postupně se vyvázat z výkonného vedení školy a působit jen v omezenější roli mimo každodenní management. Věřím, že to firma zvládne, dokonce si myslím, že jí to prospěje. Moje dosud co do času sekundární profesní aktivita by se měla stát hlavní – po mnoha letech výcviků a tréninků v psychoterapii se chci vrátit k práci s klienty a postupně jí věnovat stále víc času i myšlenek. Nakonec to je také práce s jazykem, jen v jiném kontextu. Ve svém věku takovou profesní změnu ještě mohu udělat, zřejmě už ale mám jen jednu šanci. Takže je čas. Činnost AJŠ mě ovšem bude zajímat i dál, jen už v příštím volebním období ne v roli člena předsednictva.

Jaká je současnost pro lektory jazyků? A mají vůbec své místo v blízké budoucnosti?

Těžká. Jedno ohrožení vidím ve finanční oblasti: Je to náročná práce, která by měla být lépe placená. Jazykové školy ale mohou lektorům zaplatit jen z toho, co zaplatí zákazníci – a zde bohužel často získává neodpovídající váhu nejnižší cena. Dalším ohrožením, ale také příležitostí, je celková změna podoby vzdělávání související s rozvojem umělé inteligence. Lektor jazyka, ale i učitel čehokoli jako nositel informací, který je předává dál – taková role nevratně končí. K předávání informací máme stále více jiných a lepších nástrojů. Pro ty, kteří vidí učitelskou práci takto, v budoucnosti moc šancí na dobré pracovní uplatnění nevidím. Ovšem učitel jako průvodce, motivátor, moderátor komunikace, zprostředkovatel zážitků, pomocník při pochopení, poskytovatel zpětné vazby a odborník fungující se studenty v mezilidském vztahu – to je něco jiného. Takové zážitky, takové procesy jsou pro vytváření našich paměťových stop a získávání dovedností efektivnější než memorování faktů. Profesionál, který toto zvládá, má podle mě velkou budoucnost. A pro něj není AI hrozbou, spíš skvělou pomůckou. Na to, abychom se neztratili na ulici a doptali se na cestu nebo si přečetli jednoduché instrukce, cizí jazyk umět nemusíme, máme Google a brzy už nebudeme muset ani používat dnešní omezující rozhraní pro práci s daty. Pro skutečnou komunikaci, zejména v pracovním kontextu, ale budeme cizí jazyky potřebovat dál. Přinejmenším po dobu, dokud lidstvo bude různé jazyky používat. Vždyť i ty skvělé překladače s umělou inteligencí šetří práci hlavně lidem, kteří cizí jazyk znají, bez té znalosti může taky dojít k pěknému průšvihu. Věřím, že s různými AI pomůckami bude možné se cizí jazyk naučit mnohem rychleji a efektivněji než dřív. Těm z nás, kteří k tomu potřebují učitele, lektor cizích jazyků, věřím, pomůže i v budoucnosti. Jenom těžiště jeho práce bude jinde než v diktování gramatických pravidel studentům. To se ostatně v kvalitních jazykových školách neděje ani dnes.